V posledním článku jsem diskutovali o důležitosti znalosti pravidel a jak se mohou odrazit na struktuře vaší hry stejně jako na průběhu samotného sezení. Pravidla hry jsou důležité, stejně jako jejich znalost, ale nezaručí vám to spokojenost se hrou. Neznalost pravidel může hru dost potopit a udělat jí méně zábavnou, ale skutečnými „zabijáky“ jsou spory a konflikty za herním stolem. Mezilidské vztahy jsou komplikované, a ani na chvíli vám nechci tvrdit, že byste se měli konfliktům během hry vyhnout. Dokonce i když jste s jedním s hráčů ženatý (vdaná), stejně čas od času přijde řada na hádky. Problém nastává ve chvíli, kdy se hádka mezi dvěma lidmi u stolu dostane do fáze „sklapni“, a vy v roli PJ před sebou máte těžké rozhodnutí. Říkám „vy v roli PJ“ nikoli proto, že by PJ byli jediní, co se hádají, ale protože jste bez diskusí „manažerem“ celé hry, a tak je to i vaše starost.
Někdy vznikne svár bez vašeho přičinění a vy v něm nemáte žádnou roli. Obvykle se takové spory týkají něčí postavy a vedou k následujícím hádkám mezi hráči. Někdy lze takové příhody předpovídat, jako třeba v případě postavy, která během tažení zradí jinou postavu ze skupinky, i když to souhlasí s jejím charakterem. Nepříjemnosti s sebou přináší i krádeže mezi členy skupinky, nebo když jedna postava opustí druhou, když je v nouzi. Jindy se zničehonic skupinka neshodne, jak rozdělit nalezený poklad. Hráči tyto záležitosti prostě musí řešit, protože jejich postavy jsou v nich přímo zainteresovány.
To znamená, že budete neustále vtahován do polemik typu „nechte ho s tím odejít“. Dokonce i když má postava pro své jednání rozumné důvody, mohou se hráči cítit podvedeni a vás vinit z toho, že jste něco podobného dopustil. V případech, kdy se skupinka předem na něčem dohodne, budete obecně odpovědný za upozorňování na tuto dohodu v případech, kdy bude porušována. V případech, kdy se jedná postava stane zrádcem, však nebudete obviňován z pouhého přihlížení, ale často také z navádění ke zločinu. Události typu útoku jedné postavy na druhou, oloupení, zabití či jiné zranění (či nedobrovolné dovolení zranit) ostatních členů skupinky vytváří problém také vám, protože kromě herního výsledku takovýchto akcí a nepříjemných pocitů na vás čeká dřina s vytvářením a uváděním nové hráčské postavy do hry, přičemž si musíte dát pozor na hrozící (nerealistickou) pomstu. Většina hráčů dokáže věci, které se přihodí jejich postavě, přijmout s poklidem, ale i ten nejklidnější hráč jen těžko skousne zákeřné činy od postavy druhého hráče. Takže, i když máte pocit, že by si celý spor měli vyříkat sami hráči, buďte připravený do něj vstoupit, kdyby překročil hranice únosnosti.Nemysleme si, že se všechny spory odehrávají mezi hráči, jako PJ byste si měl být vědomý důsledků svých akcí. Jak bylo v tomto článku již řečeno, hry na hrdiny nejsou soupeřením mezi vámi a hráči. Držíte sice ve hře všechny karty a teoreticky můžete hráče navézt do čehokoli. Hráči vám na oplátku mohou vaši hru omlátit o hlavu. I když většina vašich sporů s hráči pravděpodobně neskončí jejich ukončením hry, přesto byste si měl dávat pozor na vaše vlastní jednání ve hře a jak je vnímají hráči.
Typickou pastí pro PJ jsou oblíbenci. Můžete se vám stát, že si určité hráče nebo postavy oblíbíte více než ostatní, takže nevědomky začnete strukturovat dobrodružství tak, že je jim šité na míru nebo jsou v něm odměňováni častěji než ostatní. Něčemu podobnému se asi jen těžko vyhnete, ale měl byste si tohoto faktoru být vědom a chránit se před ním, protože ti „méně oblíbení“ hráči vám takové chování dlouho tolerovat nebudou. Dokonce i když jste úspěšný a daří se vám nenadržovat jedincům, můžete nadržovat (nebo naopak protěžovat) skupince jako celku. Nejčastěji se to projeví „podváděním“ při hodech kostkami, aby vyzněly pro/proti skupince. Zde je potřeba nejprve říci, že na občasném podvádění při hodu kostkami není nic špatného. Současně byste měl pamatovat, že život hry spočívá na nejistotě – nejistotě toho, co leží před skupinkou, nejistotě v připravenosti postav na různá ohrožení a nejistotě, zda to největší úsilí, které je skupinka vyvinout, bude vždy stačit. Když podvádíte příliš často, můžete si být jistí, že si toho hráči všimnou – zlý chlapík vždy uspěje v hodu na odolání úspěšně seslanému kouzlu nebo se naopak nikdy nemůže trefit, když má VP poslední život. Ať už podvádíte na úkor příšer či skupinky, to není podstatné. Když hráči nabudou přesvědčení, že hrou manipulujete tímto způsobem (a podezření je v tomto případě důležitější než realita), hra v jejich očích přestane být společnou, a stane se čistě vaší. To vás může bavit, a dokonce si toho ani nemusíte všimnout, ale pro hráče takováto hra není uspokojující a jednoho dne můžete zjistit, že ji hrajete sám.
Hraní je víc než jen nechávat kostky padat, jak se vám zlíbí. Příklad můžete nalézt na webu v článku Gamestoppers, kde se jeden PJ vysmívá hráčům, jak neefektivní byli jejich postavy proti „jeho příšeře“. I když fiktivní PJ nemusel v kostkách podvádět, zaujal pozici „moje“ příšera proti „jejich“ postavám a vypadal potěšeně z faktu, že „vyhrál“. Určitě je pro vás zábavné vtipkovat na účet hráčů, ale raději se ujistěte, že nejste jediný, kdo se směje. My všichni se celý život učíme nebrat si podobné žerty osobně, ale povinností PJ je ujistit se, zda sarkasmus a popichování, které právě mezi hráči probíhá, je vážně jen nevinný humor, a v opačném případě zasáhnout. To neznamená, že by hra měla být vždy vážná, ale dejte si pozor na vtipy zacílené na určitou postavu (nebo hráče).
Všechny výše uvedené případy se stávají a mají svou váhu, ale týkaly se čistě herních záležitostí. Během sezení se však mohou objevit spory jednoho hráče s druhým, které nemají s fantasy vůbec nic co d činění. Všichni hráči (včetně PJ) by se měli naučit spolu vycházet na základní mezilidské úrovni, a když se v této oblasti objeví problém, pak se každý zúčastněný musí rozhodnout, jak se k němu postaví. Jestliže to vypadá příliš abstraktně, uvedu příklad ze své vlastní zkušenosti.
Jak možná víte, nejsem jenom hráč, který se žánrem her na hrdiny zabývá jako koníčkem dvě desetiletí, nýbrž také Křesťan. Zhruba před rokem jsem rozeslal e-mail svým hráčům, ve kterém jsem je žádal, zda by se během našich herních sezení nemohli přestat používat výkřiky s Ježíšovým jménem, jelikož mi to přijde neuctivé k víře, kterou držím. Většina mi odepsala, že je to v pořádku, a že se omlouvají, jestli mě tím nějak ohrozili, a že se v budoucnu budou snažit toho vystříhat. Většina mých hráčů křesťané nejsou (ani věřící), ale přijmuli moji žádost jako splnitelný návrh jednoho z účastníků hry. Svou víru se snažím na sezení netahat – nepiji alkohol, ale hráčům ho neodpírám; kleju jen zřídka, ale nemám nic proti tomu, aby kleli ostatní (když u toho zrovna nejsou moje děti) – a dlouho jsem se odhodlával i k této prosbě.
Jeden z hráčů však s ostatními nesouhlasil, prohlásil, že moje žádost zavání cenzurou, a že za stolem již vyslechl spoustu věcí, které ho štvaly (příklady neuvedl) a nic neřekl; to samé tedy očekává ode mě. V tomto bodě jsme každý museli provést volbu princip vs lidé: stojí princip, za kterým si stojíme za potencionální ztrátu vztahu s ostatními? Nakonec jsme se každý rozhodl lpět na principu, a on opustil herní skupinku. Kromě on-line diskusí jsem ho již nikdy neviděl.
Ztráta dlouhodobého člena skupinky byla zklamáním, a to je riziko, když budete lpět na principech. Není to také jen vaše riziko, protože ztrátou hráče bude zasažen i zbytek skupinky (zvlášť, když nemá mnoho členů), a vy jako PJ v tom budete mít velký kus odpovědnosti. Pokud tyto věci nechcete ponechat svým rozmarům, a zaujmete určitý nesmlouvavý postoj, ujistěte se, že si za svým opravdu stojíte natolik, že jste ochotný nést rizika. Když mezi vámi a hráčem vznikne zásadní konflikt, musíte si být jistí, jestli jsou vaše námitky skutečně míněny tak vážně, že byste byl raději ochotný ukončit hru než hrát v takovém prostředí. Každý má jiný práh tolerance, co je a co již není schopný snést, a vy jste ten, kdo se musí rozhodnout. Není to lehká situace, ale když je pro vás daná věc důležitá a chcete pročistit vzduch ve skupince plné bublajícího vzteku, tak řekněte, co musíte říct a nechte kostky dopadnout, jak mají.
SLOVA pro MOUDRÉ PJ
1. Vy jste manažerem hry. Snažte se ale většině sporů mezi postavami dát volný průběh. Můžete nabídnout radu nebo návrh, ale rozhodnutí přenecháte hráčům.
2. Když se objeví neshoda u něčeho, na čem se již hráči dohodli, připomeňte jim onu dohodu. Když spor vznikne kvůli „zradě“ postavy, buďte připraven přijít jí na pomoc a pojmenovat negativní emoce.
3. Dávejte si při hře pozor na vlastní činy, a jak je vnímají hráči.
4. Buďte velmi opatrní při změnách hry, ať už kvůli „oblíbencům“, podvádění v hodech apod. Může to hru zbavit nejistoty a pocit ovládání a kontroly u ostatních hráčů, což vede ke konci hry.
5. Buďte na úrovni a projevujte ostatním během hry dvornost a respekt. Vždy si můžete z někoho utahovat a vyprávět vtipy, ale nepodrážejte a nepřehánějte to. Ujistěte se, že nejste jediný, kdo se směje.
6. Když máte problém s hráči nebo způsobem hraní hry, nestyďte se o tom říci své. Snažte se o záležitosti promluvit a vyřešit předtím, než se stane neúnosnou. Ujistěte se, že ji všichni zúčastnění považují za problém nutný řešit.
7. Když se problém dostane do stavu, kdy ho prostě nemůžete ignorovat a nechat mu volný průběh, zaujměte stanovisko, u kterého si však musíte uvědomovat možné následky, a to nejen pro vás, ale i pro skupinku. Můžete si stát za svým, ale mějte na paměti, za jakou cenu.