K téměř každému fantasy světu jistě patří literatura, knihy a knihovny. Postavy mohou číst o příběhy o dávných hrdinech, studovat magické grimoáry nebo hledat v bestiáři, jak vyzrát zrovna na tuhle obludu. Zejména pro začínající PH to ale bývá kamenem úrazu – jak vytvořit knihovnu o několika stech knih a svitků? Má psát úryvky z knih, nebo jen dát stručný popis? Co bude hráče zajímat? Také jsem si položil tyto otázky a došel jsem i k nějakým odpovědím. K jakým, to se dočtete dále.
Před vynálezem papíru a hlavně knihtisku (váš fantasy svět nejspíš bude spadat do této kategorie) byly knihy luxusním zbožím, cena knihy se mohla rovnat ceně statku či (menší) vesnice a knihovny mohli zakládat jen panovníci, kláštery a bohatší šlechtici. Jelikož se bavíme o žánru fantasy, můžeme tento výčet rozšířit i o univerzity a podobné instituce a zkušenější hrdiny, zejména čaroděje, alchymisty a kněze. Je to dáno vedle ceny písemností (vzhledem k tomu, že se psalo na drahý pergamen a všechno se přepisovalo ručně, tak se její výši nelze divit) i nízkou gramotností (umění číst a psát rozhodně nebylo mezi středověkou šlechtou běžné).
Z předchozího vyplývá, že knih asi bude ve fantasy světech málo a tomu bude odpovídat četnost a rozsah knihoven. Tu četnost jsem už rozebral (zkrátka bude jich málo), teď se podíváme na počet knih. V soukromých sbírkách (když nepočítáme sbírky panovníků a hodně bohatých a vědychtivých jedinců) málokdy bude přes sto knih, vědychtiví boháči a běžní panovníci budou vlastnit řádově desítky svazků. Instituce, které knihy samy tvoří (kláštery, univerzity, společenstva mágů a alchymistů) mohou mít několik stovek až tisíc, výjimečně několik desítek tisíc svazků, podle své velikosti a moci (ty desítky tisíc platí jen u opravdu mocných institucí nebo v dobách rozkvětu literatury). Stejné počty platí i pro panovnické dvory. Jedině tam, kde se skloubí zájem panovníka a nositelů vzdělanosti (případně obě kategorie splynou) s rozvojem literatury a vzdělanosti obecně, může počet titulů dosáhnout stovek tisíc (pro srovnání- slavná alexandrijská knihovna měla v době svého největšího rozkvětu asi 700000 knih a svitků).
Jakým způsobem knihy a knihovny do svých světů tvořit? Nikdy jsem se neodhodlal k psaní alespoň úryvků z knih, což by podle mého byla celkem sebevražda (kromě krátkých svitků důležitých pro příběh). Radši všechny knihy jen stručně popisuji – název, autor (pokud je v díle uveden, což třeba v gotice nebylo zvykem), počet stran a stručný popis obsahu. U informací v textu skrytých a pro hru užitečných nebo zajímavých záleží na způsobu čtení (přečtení nebo hledání), délce čtení a inteligenci čtenáře. Zprostředkovat přečtený text by nemělo být až tak těžké – je ale nutné brát v úvahu osobnost čtenáře a přizpůsobit se jeho způsobu myšlení. Asi nejlepší je ještě před vlastním hraním probrat s hráčem každé gramotné postavy, co už přečetla, všechny knihy (nebo aspoň ty důležité) popsat a požádat hráče o zpětnou vazbu co se týče stylu vyprávění obsahu. Na základě takto získaných poznatků pak PJ může tvořit knihy další.
Při tvorbě knihoven je třeba vycházet z toho, kdo a za jakým účelem knihovnu zakládal. Zakládal je jedinec nebo skupina osob? Slouží k nějakému praktickému účelu (knihovny vzdělávacích institucí, nemocniční knihovny plné lékařských příruček apod.), nebo spíš potěše vzdělaných osob (dvorní knihovny, soukromé knihovny šlechticů)? Má knihovna reprezentovat, nebo je naopak utajovaná? Kdo byli tvůrci knihovny, čím se zabývali a jaké měli zájmy? Mohli bychom si položit ještě několik takových otázek a určitě by to naší věci prospělo. Když si upřímně odpovíme na tyto otázky, nemělo by být problémem určit, které knihy v této knihovně najdeme a které ne. Tyto informace nám také pomohou při improvizaci, když se hráči/postavy rozhodnou prozkoumávat knihovnu nad rámec našeho očekávání.
Další užitečnou metodou je rozdělení knih do kategorií, podobně jako jsou v našich knihovnách knihy rozděleny do jednotlivých regálů. Knihovny v herním světě mohou být členěny podle podobného klíče, ale kromě těch velkých to bude spíš výjimka. Tady je příklad, jak takové dělení může vypadat:
– hrdinské ságy, romány a eposy
– tzv. červená knihovna, romány pro ženy
– kombinace obou výše zmíněných žánrů
– humor a satira
– horror, příběhy o nemrtvých a černé magii
– paměti
– mýty, legendy, příběhy o čarodějích a jiná duchovní beletrie
– ostatní beletrie
– historie a pověsti
– šermířské příručky
– bestiáře
– herbáře
– lékařství
– technika
– okultní vědy (magie, alchymie, astrologie a jiné věštecké prostředky)
– proroctví a věštby
– náboženská literatura, teologie
– filozofie, psychologie, etika, věda obecně
– právo
– etiketa, heraldika, genealogie
– cestopisy a geografie
– hudební věda, estetika, umění
– ostatní naučná literatura
– kuchařky
– mapy
– hudební partitury, texty písní
Seznam pochopitelně není kompletní a každý PJ si ho bezpochyby upraví podle svého vkusu. Některé literární oblasti jsem záměrně vynechal, jelikož ve středověku neexistovaly nebo nebyly považovány za svébytný žánr (sci-fi, detektivní romány), jiné jsem zařadil do zdánlivě nesmyslných kategorií (např. legendy o svatých a příběhy o čarodějích, protože prostými lidmi byly tyto osobnosti chápány jako dva póly téhož, což ve fantasy světech platí dvojnásob). Žánry pochopitelně nejsou čisté – tak například legenda o svatém rytíři může být současně hrdinským eposem a legendou a současně obsahovat horrorové, historické a zeměpisné pasáže a navrch romantickou zápletku a pár proroctví. V dané společnosti nemusí existovat všechny žánry, případně některé mohou splývat v jedno (např. muslimové nevydělovali právnictví z náboženského okruhu témat, takže právnická díla nejsou svébytným druhem literatury).
Po vytvoření seznamu následuje další krok: vytvoření několika anotací (název, autor, počet stran, obsah…) a názvů do každé z těchto kategorií. Tady se projeví, jak PJ zná svůj svět a hráče: když ví, že se kuchařky nepíšou, žádnou nevymyslí (ani nemusí), když v družině není žádný kněz ani hlubší věřící, stačí u teologie jeden až dva názvy plus rozepsat základní svaté knihy, když se některá z postav zajímá o historii, je třeba historické spisy důkladněji promyslet a připravit jich velké množství.
Když se postavy dostanou do knihovny, popište jim nejdřív obecný vzhled knihovny, regálů a běžných knížek (knihy většinou byly vázány v nebarvené kůži, název na hřbetu nebyl pravidlem), pak popisujte odlišnosti. Na třetím místě je odříkání názvů knih, a to zpravidla jen těch, které postavu zaujmou (název odpovídá hledanému obsahu, postava už o knize slyšela…). No a pak postava vezme nějakou knihu do ruky a je na vás, abyste ji popsali…
Co dodat? Snad jen že ten pocit, když očima svého hrdiny čtete dávné příběhy a bádáte ve starých knihovnách, stojí za to. A stojí to za to i pro PH – ta hrdost, když se hráči rozplývají nad dobře podanou knihou, určitě vyváží hodiny dřiny. Že je to těžké? Stačí hodně číst a mluvit o své četbě s přáteli a uvidíte, že to je hračka… Takže vzhůru do knihovny!