Již delší dobu sleduji zájem o romanci v hrách na hrdiny, obecně ve hrách stylu „papír a tužka“. Navzdory tomuto zájmu existuje jen málo napsaného o tom, jak „na to“. Tento článek se bude zabývat hlavně vztahem mezi VP a CP; romance mezi dvěma VP bude zmíněna jen okrajově. Článek zkouší nalézt mj. odpovědi na tyto otázky: Stojí vůbec za to romanci do své hry zahnout? Všimnou si toho hráči? Jak ji zahrát v roli PJ? Co když moji hráči začnou flirtovat s úplně jinou postavou, než jsem plánoval?
Běžnou příhodou ve vztahu k romanci v HNH je ta, že v mnoha případech se lidé při hraní takovýchto scén cítí přinejmenším lehce rozpačitě. To není příliš překvapující, obzvlášť v případech, kdy nejsou PJ příliš romanticky založení. Navíc takové scény, a to i v podání lidí, kteří je skutečně zažili, až příliš často působí nepřirozeně, klišovitě a trapně, což vede k poklesu dojmu ze hry.
Za prvé: Stojí za to romanci zahrnout do hry? Na tuto otázku bychom se měli podívat z mnoha úhlů, avšak předtím, než se tak stane, mi dovolte malou odbočku. Abychom mohli rozhodnout o tom, co je a není vhodné pro určitou hru, je důležité se zamyslet nad tím, jaký je její styl. Má vaše hra např. nádech thrilleru? Hororového filmu? Nebo styl „Zastřelte-je-všechny“? Je spíše jedním dlouhým románem nebo sérií „seriálových“ epizod? To má nesmírný vliv na vaši hru. Dalším krokem je pohled do knih, které vy a vaši hráči čtete, a filmy, které máte oblíbené. Co se vám na nich obzvláště líbí? I když to mnoha lidem činí zatěžko přiznat, zcela jistě mají v oblibě spíše takový román (knihu, film), ve které je romance obsažena alespoň ve vedlejší linii.Nyní, když jste si určili, zdali se vaše hra podobá spíše románu, filmu nebo krátkému příběhu, měli byste mít dobrou představu o tom, zdali byste do ní chtěli zapracovat jako jeden z faktorů romanci. Do některých her opravdu nepatří, zatímco ve většině ostatních může být opravdu velkým přínosem k tažení, avšak je třeba ji dobře zapojit do hry zkušených hráčů, kteří dokáží vyhrát velké množství nastalých situací s pohodou, výmluvností a elegancí.
Výtečně, nyní již možná docházíte ke stejnému závěru jako já – romance by mohla vaší hře leccos přidat. Co teď? Mezi nejběžnější obavy patří: „Zapojí se moji hráči?“ a „To se mi bude hrát pěkně trapně.“ Nejdříve se budu věnovat první výtce, k té druhé se ještě v tomto článku později vrátím. Za předpokladu, že se chystáte zapojit pouze romanci jako takovou, a vynechat fyzické „následky“, je tu legitimní obava, že to nebude pro mužské hráče vaší skupinky příliš lákavé. Ne tak úplně; ve skutečnosti muži ve filmech a knihách, které čtou, romantické prvky oceňují, i když se k tomu nesnadno přiznávají a tváří se, že jde o největší klišé. Názory mužů ve vaší skupince se zjevně mohou také rozcházet. Jestli však vaše obavy mají svůj základ v pohledu na „typického muže“, pak si nedělejte starosti; takové „typické představitele“ abyste pohledali. Dívčí hráč(-ky) jsou obecně vůči snahám zachytit romanci v herním světě mnohem vstřícnější, avšak i ony mají často výhrady, týkající se hlavně obav z přehrávání pornografických scén. Pokud jim objasníte, že se vše ponese pouze na duševní rovině, námitky zmizí.
Než se zaměříme na samotné mechanismy, pomocí kterých lze romanci zabudovat do hry, musím se ještě zmínit o jedné eventualitě. Hráčské skupiny se často skládají z jak mužských, tak ženských hráčů, přičemž někteří hrají za postavy opačného pohlaví. V takovém případě zapojování romance příliš nedoporučuji, pokud vaši hráči nejsou opravdu zkušení, protože by mohla vést k mnoha trapným a nepříjemným situacím. Jestliže však kladete ve schopnosti svých hráčů velkou důvěru, pak se nemáte čeho obávat – prostě jim jen nabídnete další pole na kterém se mohou „vyřádit“.
Jsem si jistý, že se na tomto místě již velmi nudíte, a ptáte se sami sebe, „To je výtečné, jak si to autor jako představuje, něco takového zapojit do hry?“ Dobrá tedy, jdeme na to. Již jsme se shodli na tom, že by troška romance v našem příběhu neškodila, ale jak ji tam zapojit? Nejvíce se mi osvědčil způsob nenápadně zapracovat romantické prvky na začátku nové „kapitoly“. Postavy teď např. dokončily jeden úkol (quest) a na konci sezení opouštějí Modré království. Při dalším sezení dorazí do Zelného království, kde se v jeho hlavním Smaragdovém městě začne o jednu z postav někdo romanticky zajímat.
Při výběru prvního milostného „cíle“ je velmi důležité, aby se jednalo o kvalitního a zkušeného hráče. Je potřeba mít na paměti dvě věci. Za prvé, romance se tu ve vašem tažení objeví poprvé; vybraný hráč s ní tudíž nebude mít žádnou předchozí zkušenost (přinejmenším ne ve vaší skupince). A za druhé, velmi pravděpodobně se nebudete muset vypořádat jen s hraním vaší „romantické“ CP, nýbrž i s reakcemi ostatních VP. Tím se dostáváme k dalšímu bodu. Není nutné, aby CP postavy přímo „uháněly“; stačí jen být natolik sugestivní, aby se postavy „chytly“ a snažily se samy. Dále než jen lehké náznaky je třeba zajít v případě, že postava nepochopí „narážku“. Na druhou stranu, jelikož bude představovat ve hře zcela nový prvek, může být správným přístupem probrat vše s dotyčným hráčem ještě před samotnou hrou. Malá zmínka před hrou zajistí, že bude chápat pokusy CP jako flirt, nikoli jako vaši „chybu“ v jejím hraní. Vždy ale pamatujte na správnou míru. Jestli se zrovna nejedná o stěžejní bod zápletky a hráč flirt odmítne, nechte jej „odeznít“. Po čase vyberte jiného hráče a zkuste to znovu; ne každá romance se uchytí, obzvláště, když bude pro hráče její hraní představovat nepříjemnost.
Ve filmech a románech můžeme nalézt skvělou inspiraci pro ukázky „špatného“ navazování romancí. Začněte s něčím více klišovitým; tím daleko lépe zvýrazníte prvek romance, který je zpočátku tak důležitý. Ostatně, vsadím se, že vaše první jeskyně také neměla se skvělým příběhem nebo hraním příliš mnoho společného. Pamatujte na to, aby jste měl ve všem jasno, ještě než se do takového hraní pustíte. Proč se daný muž/žena o VP zajímá? Je ten zájem založený na skutečném půvabu, politice, zlých úmyslech apod.? Jak se na takový vztah tváří okolí? A co ostatní „družiníci“?
Čím více z těchto otázek budete schopni zodpovědět, tím lépe se vám bude romance hrát. A přitom to nemusí být o nic méně působivější výzva než třeba boj v čarodějově věži. Ve skutečnosti má romance potenciál být velmi mocnou zápletkou, která vám umožní „zviditelnit“ řadu vašich CP tak, jak by se vám nepodařilo ani po hodinách mluvení.
Jako u každé zápletky, i tady je přítomné riziko, kterého se obává každý PJ – budou hráči reagovat tak, jak očekáváte. Co když mladý válečník, který zjistí, že také může svádět mladé dívky, si místo plánované princezny namluví dceru hostinského? V takových situacích je důležité to, co při každém neočekávaném vývoji děje – improvizace. Možná že princezna neztratila svůj zlatý hřebínek, ale tato dívka ukradla medailónek její babičky.
Co se týče vztahu VP k VP, nevím dost dobře, co tu navrhnout. Znám pár dobrých důvodu, proč se mu vyhnout; mé dosavadní zkušenosti ukazují takové snahy jako dost těžkopádné, vedoucí ke koktání, končící huhňáním. Jestli se však na to cítíte, tak to zkuste. V takovém případě může být romance „opravdovější“, nikoli jako součást nějaké zápletky. Nesnažte se však navázat vztah za každou cenu, zvláště pak v případě, kdy má zbytek skupinky pocit, že se proti němu spojujete.
A konečně, slíbil jsem, že se ještě v krátkosti zmíním, jak řešit počáteční pocity „trapnosti“ při hraní romance, obzvláště při flirtování CP s VP. Zde je několik tipů, které se mi osvědčily v mém tažení, které by vám mohly pomoci.
* Nedívejte se při hraní takových scén do očí dotyčnému hráči; dívejte se na jiného nebo úplně mimo. Tato potřeba dívat se jinam se bude snižovat, jak se budete „otrkávat“.
* Nebojte se hrát klišé. Ještě jednou, jedná se pravděpodobně o zcela novou herní zkušenost pro vás i pro hráče. Začátky bez klišé se snad ani nemohou vydařit.
* A konečně, když se věci ubírají od deseti k pěti, ignorujte vaše poznámky a hrajte „spatra“. Někdy snahy o romanci nic neubíjí tak, jako předem plánované „akce“.