aneb Způsoby mluvy CP
Daniel R.A.Quiogue, překlad Asgarden
Způsob naší mluvy je neměnnou součástí naší osobnosti. Dokáže o nás říct mnoho: naši kulturu, víru, vzdělání, a ještě více. Své typické způsoby výslovnosti má každá pozemská kultura a osoba. Pokud tento fakt aplikujeme na náš koníček, hraní na hrdiny, dostaneme se k hodnověrnějšímu hraní postav.
Kdo bude asi muž s řečí kořeněnou peprnými výrazy se vztahem k moři? Pirát! A kdo bude asi ta stará žena s vysoce položeným pištivým hlasem? Místní drbna. A rytíř Caer ze Svaté Iluze musí být ze země Paraffynu, kde je přívlastek „svatý“ nejpopulárnější.. už vidíte možnosti?
Vytvoření jedinečného stylu řeči pro vaše postavy zabere jen málo času. Je to v podstatě záležitost sečtělosti a pozorného sledování okolí. Skřetí řeč můžete vyčíst (a vysledovat) z Pána Prstenů – když je slyšíte, hned je vám jasné, na jaké straně stojí. Marťanská přísaha „při skořápkách mých předků!“ z děl E.R.Burroughe nám zase napovídá leccos o rozmnožovacích zvycích marťanů.
Sledujte lidi, se kterými se setkáváte. Lidé v práci, na ulici, zvlášť pokud patří do jiné kultury nebo národa. Pokuste se zjistit, čím je jejich styl řeči jedinečný, abyste to později mohli převzít do hry.
V řeči si nevíce všímáme různých aspektů: intonace, gramatiky a výslovnosti, speciálních výrazů a frází, a doprovodných gest.
Intonace
I když vůbec neposloucháte význam slov v něčí řeči, stále dokážete hodně pochopit už z pouhé intonace. Z intonace se hodně dovíme také o kultuře, ze které postava pochází. Jak může znít? Mezi některé možné styly intonace patří:
* Zpěvná (během řeči klesá a zvyšuje se): zní cize, legračně.
* Hrubá (hodně „r“, „g“ a „s“): zní chladně, agresivně.
* Nízká, hrdelní (vydávaná z hloubi hrdla): zní bestiálně, primitivně.
* Zvučná (nízko položená a pomalá): zní důstojně.
* Ptačí, s trylky (rychlá, vysoce položená): zní uspěchaně.
* Melodická: zní jako zpěv nebo milostné „cukrování“.
Gramatika a výslovnost
Způsob skladby slov a jejich výslovnost může mnoho odhalit – obvykle o jejich vzdělání a společnosti, ze které pocházejí. Zvláště spisovatelé tento postup používají pro popis městské spodiny a venkovanů, které nechají mluvit trhaně a se špatnou gramatikou, a na druhé straně spektra pak stojí lidé z vyšších kruhů mluvící formálně a spisovně. Mezi některé možné styly výslovnosti a větné skladby patří:
* Precisní a formální: vyvolává dojem vzdělanosti, moci a postavení
* Strohá a krátká: vyvolává dojem autority, přísnosti nebo lakoty
* Květnatá: vyvolává dojem parádivosti, rozmarnosti nebo nafoukanost.
* Přerývavá a hrubá: zní jako nedostatek vzdělání či původu, dialekt vesničana či námořníka
* Přerývavá a hrubá: dojem cizince snažícího se mluvit neznámým jazykem nebo mentálně postiženého jedince
* Šišlání: dojem zženštilosti či dekadence
Používané výrazy
Určité výrazy a fráze používáme při řeči velmi často, zvlášť když je člověk vylekaný, poplašený, naštvaný nebo se chystá někoho napadnout. Zvlášť nápadné jsou v tomto směru kletby, ale děje se to i při použití přirovnání.
Příklad: Lovec použije pro popis něčeho rychlého výraz „utíká jako poplašený jelen“, zatímco námořník řekne spíš „je rychlejší než hladový žralok“.
Prvky objevující se v takovýchto výrazech obvykle obsahují:
Jména bohů, svatých, ďáblů atd.
Známé předměty, tvorové a přírodní úkazy
Narážky na mytologické události
Narážky na historické postavy a události
Narážky na historické nebo mýtické předměty a artefakty
Srovnání s předměty nebo zvířaty nečistými, hloupými, zlými atd.
Doprovodná gesta
Jen málokterý člověk mluví bez jakéhokoli doprovodného pohybu. Tato gesta nám u naší kultury hodně napoví, u jiné mohou mást.Například indiáni mají v zvyku při řeči hodně výrazů doprovázet rukama. Jejich ruce se při řeči neustále pohybují. V románu „Dcera Impéria“ se Papawaio při svých obavách vždy dotýká dávno zahojené jizvy na tváři.